Hromas: Hrát s takovými legendami byla pocta

Na sobotní autogramiádě sparťanských šampionů nemůže chybět ani bývalý útočník KAREL HROMAS, který coby mladík přispěl k poslednímu titulu v roce 2007. "Už je to strašně dlouho. Za ty roky se obměnili i fanoušci, takže si možná někdo vzpomene, ale nemyslím si, že si budou ve velkém pamatovat Karla Hromase," směje se bývalý sparťan, který si svou bojovností získal srdce náročných sparťanských fanoušků.

Už vyhlížíte setkání s parťáky při sobotním Návratu legend?
Vyhlížím, protože jsem většinu kluků neviděl od doby, co jsem přestal hrát extraligu. Občas se potkám s Martinem Podlešákem, který je z Berouna, anebo se vidíme s Michalem Sivkem, ale drtivou většinu kluků jsem dlouho neviděl. Je to skvělá příležitost se potkat a prohodit pár slov. Těším se na skvělou atmosféru, fanoušky a hlavně na halu.

Byla pro vás coby sparťana stěžejní?
Musím se přiznat, že od doby, co jsem hrál za Chomutov, jsem ve Sportovní hale nebyl. Těším se tam, protože vždycky měla svoje kouzlo. Já jsem v ní hrál od nějaké páté třídy, kdy jsem přišel z Berouna, takže k ní mám velký vztah.

Čeká vás autogramiáda, po které si užiješ Návrat legend z tribuny. Těšíš se na tuhle parádní hokejovou bitvu velkých hokejistů?
Těším, že si zápas užiju jako fanoušek! Hokej už sleduji spíš po tréninkové stránce, jak pracují jinde, abych mohl některé prvky přenést k sobě. Na hokej moc času nemám, protože v týdnu trávím na ledě až čtyři hodiny a pak mám ještě suché tréninky, takže času je málo. Když už ho mám, snažím se být doma s dětma.

Jste zvědavý na reakci fanoušků při autogramiádě?
Už je to strašně dlouho. Za ty roky se obměnili i fanoušci, takže si možná někdo vzpomene, ale nemyslím si, že si budou ve velkém pamatovat Karla Hromase ze sezony 2006/2007. (směje se) Když si někdo vzpomene, určitě mě to potěší, ale těším se hlavně na kluky.

Už je to skoro dvacet let, co jste začal nakukovat coby mladík do áčka Sparty. Pamatujete si to?
Vtipný, jak to plyne hrozně rychle. Tenkrát mi bylo šestnáct, když nás společně s Kubou Šindelem vytáhl Lojza Hadamczik do áčka. Tam se hrávalo na tři lajny, takže nás většinou vypustili, když už bylo hotovo. Česťa hrál víc, ale byl jsem tenkrát mladíček, co dostal pár střídání. Už je to strašná doba.

Už takhle mladý jste hrál na dvacítkách a šel do Ameriky. Myslíte, že vám takhle rychlý vzestup v kariéře nakonec trošku uškodil?
Těžká otázka, protože je to samé kdyby tamto a támhleto. S agentem jsem se rozhodl odejít do zámoří, a jestli by se kariéra vyvíjela jinak, když bych zůstal, to už je otázka. V hokeji potřebujete také štěstí, abyste si sedli s trenérem a tak dále. Kdybych tenkrát zůstal, neměl bych šanci v áčku hrát. Nejspíš ani v extralize, protože byla stávka NHL a všude bylo napráskáno. I proto jsme se s agentem shodli, že je lepší Amerika a navíc to po mně chtělo i Chicago, které mě draftovalo.

Titul stál na skvělých hokejistech kolem mě

Vrátil jste se po dvou letech akorát včas, protože jste byl hned u obhajoby titulu. Byla to životní sezona?
Návrat jsem načasoval perfektně. Spousta kluků hraje extraligu dvacet let a na titul si nesáhnou, ale já měl štěstí, že jsem hrál ve skvělém týmu s takovými borci. Nakonec jsme udělali titul, u kterého jsem mohl být. Životní sezonou bych to ale nenazýval. I my mladší jsme měli na úspěchu svůj podíl, ale soudně je potřeba říct, že to stálo na těch skvělých hokejistech, kteří zápasy rozhodovali. My mladší jsme se od nich mohli jen učit, takže u mě to bylo spíš o skvělém načasování.

Byl jste smířený, že vám nezbývá nic jiného než pozice bojovníka ve čtvrté lajně?
Nebyl jsem s tím smířený, ale svoji roli jsem přijal. V celém týmu byli kluci, kteří mohli hrát první lajnu. Ze mě se stal specialista na oslabení, na které jsme s Martinem Podlešákem chodili pravidelně. Měli jsme za úkol nedostávat góly, a když jsme nějaký dali, bylo to plus. V dalších letech jsem dostal šanci i v prvních dvou lajnách, ale i tam jsem měl jasný cíl. Vybojovat puky pro Toňáka nebo Vejbu, kteří to pak dotáhli. (směje se)

Vážil jste si toho, že i přes nižší ice-time sdílíte kabinu s opravdovými ikonami?
V tu chvíli jsem si to tolik neuvědomoval. Když jsem přicházel do týmu, byl jsem samozřejmě ze všech těch hráčů trošku nervózní, ale až zpětně vím, jaké jsem měl štěstí. Hrál jsem v týmu s mistry světa a borci z NHL, což byla velká pocta. Kdybych měl tenkrát zkušenosti, jaké mám teď, možná bych se do toho víc opřel a máknul si. Kluci nám kolikrát říkali, ať koukáme makat. Michal Broš nebo Jirka Vykoukal nám mladším furt říkali, jak nám kariéra rychle proteče mezi prsty, ať si vážíme toho, že tam můžeme být. Musím uznat, že měli naprostou pravdu.

Co vlastně aktuálně děláte?
Nikdy by mě nenapadlo, že zůstanu u hokeje. Myslel jsem si, že mě život posune jinam, ale když nad tím člověk přemýšlel ze všech stran, nakonec jsem u něj zůstal. Udělal jsem si kondiční kurz a začal jsem pomáhat s trénováním dětí v hokejové akademii Tomáše Floriana. K tomu navíc pravidelně trénuji hobby hokejisty po Praze.

Nelákalo vás zůstat ve Francii, kde jste dohrál kariéru?
Absolutně ne. (usmívá se) Viděl jsem něco nového, na co jsem nebyl z Česka a zámoří zvyklý. Ve Francii se žilo krásně. Nejprve jsem hrál v horském městečku, pak jsem byl i na jihu u moře v Montpellieru, což bylo krásné! Bylo to fajn, stejně jako angažmá ve Skotsku, ale doma jsem se vždycky cítil v Česku.

Když jste z Česka odcházel, nebál jste se úrovně ligy?
Když jsem v roce 2014 přicházel, všichni si klepalo na čelo, proč jdu zrovna do Francie. Musím ale říct, že už v tu dobu měla jejich liga slušnou úroveň, protože Francouzi hráli mistrovství světa a trápili i větší soupeře. Když se navíc začala hrát Liga mistrů, jejich úroveň šla nahoru a týmy jako Belfast nebo Rouen jsou schopné potrápit i nejlepší české týmy. Začaly se tam navíc točit pěkné peníze, mají spoustu šikovných Kanaďanů, kteří prošli draftem a někdy i NHL. Francouzská i britská liga už mají určitě slušnou úroveň.

Dá se ve Francii hokejem slušně vydělat?
V první řadě jste tam zaměstnanec, ne živnostník. V nejlepších týmech vám tak navíc zaplatí ubytování a odvody, takže kluci si tam vydělají krásné peníze. Co vím z doslechu, ti nejlepších mohou brát tři až sedm tisíc eur. Co se ale tak šířilo v kabině, ti nejlepší Kanaďané přišli vyloženě za penězma a podívat se po Evropě. Ty nejlepší týmy už mají podmínky na úrovni extraligy.

>>>PROGRAM NÁVRATU LEGEND, VSTUPENKY MIZÍ<<<